Ahoj, jmenuji se Míša, pracuji v NZDM rok a jsem Romka. Ano čtete dobře.
Co v Bedně vlastně dělám? Ještě před nedávnem jsem si podobnou otázku kladla i já – co bych tam mohla dělat? A pak jsem se přihlásila do výběrového řízení, čímž to všechno začalo. Asi všichni víte, jak to chodí, tak vás nebudu zatěžovat vyprávěním o tom, jak jsem odpověděla na inzerát, poslala životopis a absolvovala pohovory. Jen mám potřebu vám sdělit, že jsem vůbec nebyla nervózní a těšila se, až se setkám s lidmi, o kterých jsem do té doby jen slyšela.
Nastoupila jsem do práce za covid vlny a Bedna fungovala spíše jako místo, kde se děti mohly připojit na online výuku, vypracovat si úkoly nebo se s pracovnicemi doučovat. Byla to pro mě zvláštní a náročná doba, jako pro všechny. Když se věci začaly vracet do normálu, trochu jsem panikařila – jak mě klienti přijmou, jaké to vlastně bude pro mě i pro ně, jak to všechno zvládnu…
Můj první klubový den jsem všem klientům odpovídala na otázku, jestli jsem Romka. Větu „ Ano, jsem Romka“, jsem řekla snad dvacetkrát a v dalších dnech ji ještě často opakovala, než si mě „okoukla“ většina uživatelů služby. Připadala jsem si jako zvířátko v ZOO, které si děti se zájmem prohlíží. Po dvou měsících si klienti na mou přítomnost zvykli. Nastala doba vzájemného poznávání se. S některými klienty jsem vztah navázala bez jakéhokoliv úsilí, jiní klienti se mi vyhýbali. Asi je na místě zmínit, že s některými klienty jsem v příbuzenském vztahu a to mi možná pomohlo sblížit se i s těmi, kteří o moji společnost nejprve nestáli. To že jsem s klienty příbuzná, jsem nebrala jako hendikep, spíše naopak, brala jsem to jako velkou výhodu. Dovolím si tvrdit, že díky tomu že, jsem etnicky jednou z nich, mám k nim blíž. V kontaktech se mnou si nemusí na nic hrát, vyprávím jim, že vím, jaké to je bydlet na neoblíbené ubytovně v Příbrami, protože jsem se tam sama ocitla, vím jaké to je, když člověk přemýšlí, co bude vařit, aby ušetřil nějakou tu kačku na další den. Jaké to je, když chcete chodit do práce, ale nemáte šanci, protože máte jinou barvu pleti. Jaké to v životě je, dokázat některým lidem, že jste jiný než ostatní. Povídám si s nimi o důležitosti vzdělání, jak je dobré mít v dnešní době alespoň výuční list. Někdy společně s nimi tancujeme na romské písně. Myslím, že moje autentičnost ke mně klienty přitahuje a stojí o to být se mnou v kontaktu.
Moje práce mě nesmírně baví a nabíjí, mám o naše klienty velký zájem a dávám jim to najevo. Všímají si mě rodiče dětí i v terénu, jelikož Příbram je malé město a potkáváme se i v osobním životě. Vyptávají se mě na Bednu a já jim ochotně odpovídám, což podle mého zvyšuje důvěru v NZDM a nebojí se na nás obrátit, když potřebují radu nebo pomoc.
Doufám, že vytvářím pomyslný most mezi Bednou a komunitou. Budu se těšit, co přinese další rok.