Den v Bedně v době Covidové

16
Lis

Jak vypadá den vedoucí sociální služby Bedna v listopadu 2020? Jeden z nich… takto:

Pracovní den většině z nás začíná v půl osmé, potkávám se s kolegyněmi v kanceláři, prohodíme pár slov a domluvíme nějaké detaily na dnešek. Kouknu na maily a ty, které můžu, rychle vyřizuji. Pak jdeme připravit notebooky na dnešní online vyučování. V týmu nás je pět. Děláme ale ve čtyřech, jedna pracovnice marodí. První telefonát dnešního dne je od kolegyně Lucky – smutně mi sděluje, že ani ona dnes do práce nemůže, doktorka ji kvůli rizikovému kontaktu posílá na testy. Počítá, že doma bude muset zůstat do poloviny příštího týdne. Ajaj, budeme to tady muset zvládnout ve třech. Některé Lucčiny hodiny domluvené na dnešek si zvládneme rozebrat, dvě ale musíme zrušit. Předělávám rozpis šichet na zbytek týdne a jsem ráda, že ostatní se nové situaci automaticky přizpůsobují – rozdělují si Lucčinu práci, a ona dostane na starost administrativu, kterou může dělat z domova.

V osm přicházejí první tři školáci. Já mám hodinu s prvňáčkem Mariánem. Na online se nepřipojujeme, pro Mariána je lepší, když jedeme jeho tempem a procvičujeme to, v čem je za třídou pozadu. S jeho třídní učitelkou si pravidelně voláme a jsme domluveny, že je důležitější, aby Marián skutečně učivo ovládal, než aby měl hotové zadané úkoly. Marián se dobře učí, když si u toho trochu hrajeme. Kolegyně Pavla dřív dělala ve školce a má spoustu skvělých nápadů na didaktické hry, které se mi teď hodí. Hodina, než Mariána přijde vyzvednout táta, uteče jako voda. Za tu dobu mám tři nepřijaté hovory, které musím v pauze před dalším doučkem vyřídit spolu s maily a další administrativou, kterou jsem si na dnešek naplánovala. Kolegyně zatím pokračují podle svého harmonogramu, do dvanácti stihnou každá dva online přenosy a dodělání úkolů se dvěma klienty. Dana má dnes navíc od jedenácti službu na facebooku – to znamená, že když může, je v kontaktu s klienty, kteří jsou na facebookovém chatu.

Já mám druhou hodinu v deset, bude to online přenos s Ferkem. Je to sedmák a chodí sem i několikrát denně. Školu bere opravdu poctivě, snaží se být na každé online hodině. Rozvrh je ale plný děr, takže někdy přijde v osm, pak v deset a pak třeba ještě v půl jedné. Dnes mi vypráví, že do toho všeho musí ještě doma mladším sourozencům pomáhat s úkoly. Mamka to nedává. Ptá se mě, jestli by mohla do Bedny na doučko i jeho mladší ségra. Jasně, že pro ni najdeme místo. Ale až od příštího týdne od úterka. Do té doby je tabulka na výuku totálně zaplněná. S Ferkem to děláme stejně, jako s 99% dětí, které se u nás připojují. Online hodinu s ním tráví pracovník celou, pomáhá mu udržet pozornost i tempo, dělat si výpisky, odpovídat na otázky učitele. A taky mu pomáhá zvládnout interakci se spolužáky, kteří se do něho někdy dost drsně trefují, protože bydlí na ubytovně, nenosí značkové hadry a ani nemá svůj vlastní notebook. Když online skončí, uděláme úkoly. Snažím se, aby to Ferka bavilo, trochu u toho šaškujeme a za odměnu si zahrajeme fotbálek. Malinko se nám to tím protáhne, ani nemrknu a už je pomalu poledne.

Opět mám tři nepřijaté hovory. Neplánovaně, ale ráda se zaseknu při telefonátu s výchovnou poradkyní ze spolupracující školy – řešíme Miu a její ségru Leu. Rodiče se školou moc nekomunikují a nevyzvedávají holkám úkoly. U nás už si obě domluvily několikrát hodinu, ale nikdy nedorazily. Pokud nedorazí ani zítra, budu je muset na 14 dní vyřadit – tím, že si domluví termín a nepřijdou, zbytečně ubírají jiným dětem možnost přijít. Výchovná poradkyně je z nich nešťastná. Znám ji, vím že chce pomoct, a že hledá všechny možné cesty, jak holkám zprostředkovat vzdělání. Vzájemně se podporujeme a ujišťujeme se, že to, co děláme má cenu…

Pak fofrem sním oběd a uvařím si kafe. Dana sedí v kanceláři, datluje evidenci a odpovídá na chatu. Vypadá unaveně. Před chvílí jí skončila výuka s hyperaktivní Lindou. Dana má vystudovanou psychologii a spoustu zkušeností z praxe. Díky její odbornosti si víme rady i s hodně náročnými dětmi.

V půl jedné by měla dorazit nová zájemkyně o služby Šárka, kterou k nám doporučili z další základky. Ve škole má IVP. Její třídní se rozhodla ji k nám poslat, protože kromě potíží s učivem má Šárka také dost zamotané vztahy doma, moc nevychází se spolužáky a období karantény snáší hodně špatně. Chodí do devítky a potřebuje se připravit na přijímačky. Najít motivaci k učení je pro ni ale hodně těžké. První setkání je takové oťukávací. Ukazuji Šárce klub a vysvětluji, co jí můžeme teď, během koronavirové pandemie, nabídnout. Bavíme se o výběru střední školy a koukáme na to, jaké jsou přijímačky na oboru, na který by chtěla. Zkoušíme pár úloh z matiky a češtiny a mezitím se bavíme o tom, v čem je dobrá, v čem vidí své silné stránky. Postupně začíná mluvit o zamotaných vztazích doma a já si říkám, že tahle holka přišla na správnou adresu. Jsem moc ráda, že její třídní záleží i na jiných věcech než na učení. A také, že má energii na to, zabývat se osudy svých žáků. Domlouváme se na pozítří, Šárka říká, že přijde znovu moc ráda.

Koukám, že kafe, co jsem si udělala po obědě, mi pořád nedotčené stojí na stole. Jsou dvě hodiny. Musím vyrazit do terénu.

Ve čtvrt na tři mám domluvený sraz z Benem. Jeho učitelka mi volala, že o něm nic neví. Slíbila jsem jí, že zjistím, co se děje a zkusím mu vysvětlit, že když se neúčastní distanční výuky, je to stejné, jako kdyby chodil za školu. Ben je s námi v kontaktu přes facebook, takže domluvit sraz bylo to nejmenší. Jsem zvědavá, jestli dorazí. Čekám na místě srazu do půl třetí, Ben nikde. Dobíhá mě, teprve když jsem na odchodu, a tak mám přece jenom možnost říct mu, že si zbytečně komplikuje život. Neprudím, ani ho nepřemlouvám. Říkám mu věci tak, jak jsou. Nabízím mu, že se u nás může připojit do online výuky a že mu rádi pomůžeme s úkoly. Ben ale nemá zájem. O.k., respekt. Domlouvám se s ním, že tohle můžu říct i jeho třídní a pak se loučíme.

Procházím dvorečky na Příbrami VII, kde potkávám partičku starších klientů. Chvíli se s nimi bavím o tom, jak se mají, jak zvládají karanténu, co se děje doma, jestli potřebují s něčím pomoct. Nezapomínám na řeči o prevenci a připomínám jim, že i když je klub zavřený, kontaktka je v provozu, a taky že nám můžou zavolat nebo napsat, kdyby něco potřebovali. Během pokecu s nimi mi volá mamka jednoho klienta, jestli by mohla poslat Rendu do Bedny. Ten potřebuje udělat úkoly z angličtiny, kterou jeho máma absolutně nezvládá. Domlouvám se s ní, že se tak za dvacet minut stavím a v místnosti, kterou máme na ubytovně k dispozici, spolu úkoly uděláme. Cestou potkávám pár dalších známých, zdravím se s nimi a prohodíme pár slov.

Renda chodí do 4. třídy. Angličtina je pro něho hodně těžká, protože se ji nemá doma s kým učit. Dvě stránky úkolů v pracovním sešitě nám zaberou pomalu hodinu a půl. Když skončíme, je venku tma jak v ranci. Renda říká, že ho to se mnou bavilo a chtěl by se domluvit na další společné úkoly. Hledám nějaké místečko v naší tabulce na výuku. Je to dost dobrá logistika. Chtěla jsem zítra ráno dopsat evidenci a chvíli se věnovat provozním a administrativním věcem, tak jsem si prvního klienta naplánovala až na devátou. Ale nedá mi to. „Přijdeš na osmou?“ ptám se. „Jo, určitě.“ Řekne. A já pevně věřím, že vstane a nakluše. Tím pádem ale dnešní terén zkrátím. Papíry nepočkají. V kanceláři se ještě potkávám s Pavlou, kontaktka jí skončila v pět, ale potřebuje ještě něco dodělat.

Administrativa mě na mojí práci baví nejmíň. Pouštím se do toho s tradiční nechutí. První mail, který otevírám, mi ale zvedne náladu – Lucka, královna statistiky a tabulek, mi poslala zprávu z doučování za říjen. Tedy vlastně za půlku října, za období od 14., kdy se uzavřely školy, do konce měsíce. Černé na bílém vidím, že za tu dobu jsme byli v kontaktu se 59 klienty, z toho s 36 jsme řešili školu a doučování, 20 z nich začalo využívat podporu během distančního vzdělávání, nebo pokračuje ve spolupráci na školních věcech, které byly kontraktovány už před karanténou. Od začátku karantény jsme získali 11 nových klientů. 8 z nich přišlo na doporučení spolupracující instituce. U všech nových klientů jsme v kontaktu s institucí, která je k nám doporučila (dvě základky, azylák, SVP, OSPOD). A klienti u nás využili možnost doučování a online připojení během 80 hodin. Dobrá práce! Mazec! Jestli mi chyběla energie, mám teď elánu zase na rozdávání. Z kanceláře odcházím kolem půl sedmé, těším se domů na svoje vlastní školáky.

 

P.S.: Po příchodu domů si všímám, že můj starší syn se tváří poněkud sklesle. „Co se děje:“ ptám se. „Mami, jsem v řiti. Zítra píšem z informatiky a já vůbec nechápu převod z desítkový soustavy do binárního kódu.“ Pohoda, myslím si. To jsem přece dělala minulý týden na doučku s Anežkou. „Tak pojď, ty ajťáku,“ plácnu ho po rameni, „jdeme na to.“