Petrovi je 14 let a bydlí na ubytovně s matkou a dalšími sourozenci. Matka je samoživitelka, takže s penězi vyjde jen tak tak a má co dělat, aby děti uživila. Peníze na roušky nebo respirátory jí nezbývají. Přitom se děti před ubytovnou nebo na jejích chodbách scházejí ve velkých skupinách a společně tráví volný čas.
Petr se jednoho únorového dne potkal venku s teréňáky z Bedny, kteří právě zdarma rozdávali ochranné pomůcky svým klientům. Byl rád, že dostal roušky a respirátory pro celou rodinu, aby mohli bezpečně vyrazit alespoň do obchodu a na úřady. Zároveň se od teréňáků dozvěděl informace o vládních nařízeních, které do té doby nevěděl, nebo je měl zkreslené.
NZDM Bedna považuje distribuci ochranných pomůcek mezi rodiny svých klientů, kteří žijí na příbramských ubytovnách, za jednu z klíčových aktivit své práce během nouzového stavu, i vzhledem ke způsobu života místních obyvatel. Případná nákaza virem SARS-CoV-2 se může velmi rychle rozšířit jak na ubytovnách samotných, tak následně mezi širokou veřejnost. Zároveň se pracovníci Bedny snaží o vyvracení hoaxů a polopravd, kterým se mezi obyvateli ubytoven velmi daří.