Na „azyláku“ během koronakrize – příběh z Pixly

22
Čvn

Představte si, že je vám 17 let a bydlíte s mámou a třemi malými sourozenci – v jedné místnosti na „azyláku“.

Za normálních okolností Nina chodí do školy, na brigády nebo ven s kamarády. Opustit azylový dům v nouzovém stavu, v případě, že chce jít nakoupit nebo zajet do školy může jen na chvíli, maximálně na 2 hodiny denně. Pravidla se teď zdají být přísnější než kdy jindy. Odjet k babičce na víkend nepřipadá v úvahu. Ani oslava narozenin podle jejích představ není možná. Tři měsíce ve stereotypu s nejistou vyhlídkou změny – to je opravdu peklo.  Komu by už z toho nezačalo hrabat?

S pracovnicí Pixly je od loňského září Nina v pravidelném kontaktu a každý měsíc se setkávají. Hodnotí spolu co se povedlo, nepovedlo nebo na co je potřeba se zaměřit ve škole. Ale také probírají běžné starosti života. Pracovnice ji nyní navštívila. Během procházky u azylového domu se ukázalo, že se Nina potřebovala hlavně vypovídat ze svých pocitů a starostí. Svěřit se bylo přesně to, co v této době vážně potřebovala. 

V jistém směru, ale přece jen koronakrize zasáhla Nině do života pozitivně. Mnohem více se totiž zaměřila na školu. Teď má jen dvě trojky a žádnou horší známku. Taky začala uvažovat o tom, že po střední půjde na vysokou.